Léčebné metody naší kliniky

Uvedeme si příklad: tradiční čínská medicína rozeznává 12 příčin bolestí hlavy a pro každou z nich užívá jiných terapeutických metod. Nestačí tedy říct "mám migrénu" a čekat, že terapeut otevře kuchařku akupunkturních bodů a napíchne jehly na "migrénu". Pokud má vybraný postup zabrat, musí se sledovat individualita - nejen, o jaký typ bolesti hlavy jde, ale i o jaký typ nemocného se jedná. Je klient unavený, „přepráškovaný“ analgetiky, podrážděný? Navíc se sledují i jiné doplňující charakteristiky - mění se bolest vlivy počasí, denní dobou, cyklem u žen?

Druhá část výroku je o tom, že zdánlivě nesourodá onemocnění se mohou upravit stejným postupem. Opět jednoduše - po mnoha probdělých nocích nad učením jsme unavení, což se u někoho projeví opět třeba bolestí hlavy, u jiného zase pocitem těžkých nohou či jejich otokem. Ačkoliv by první měl být léčen „něčím na bolest“ a druhý zase na žíly dolních končetin, je v čínské medicíně podána stejná bylinná směs, určená k „nadzvednutí Yangové energie“, tedy k zlepšení výživy hlavy (mozku) a odlehčení nohou. Samozřejmě spolu s pořádným vyspáním se v uvedeném případě.

Aby se správně poskládala diagnostická mozaika zohledňující hlavní onemocnění, vlivy okolí na něj, typ pacienta neboli „terén“, na kterém se nemoc vyvinula, využívá se kombinace několika postupů:

Naslouchání hodnotí kvalitu hlasu a další přídatné „zvuky“ - dýchání, vzdychání, chrapot, atd.

Dotazování je rozsáhlý rozhovor, který mapuje organismus doslova od hlavy k patě, a to z pohledu tělesného, duševního i energetického. Jde o staletí kodifikovaný soubor dotazů, včetně takových, na které se běžně praktický lékař neptá - např. vztah k teplu či chladu, vztah k počasí, zhoršování se obtíží tou kterou emocí, denní dobou apod.

Pozorování hodnotí vzhled, celkový „esprit“, jiskru v očích, držení těla atd. Patří sem i pozorování jazyka, což je metoda rozvinutá v tradiční čínské medicíně do nečekaných detailů a spolu s pohmatem pulzu patrně nejvíce využívána. Diagnostika z jazyka není jednoduchá. A terapeut se nedoví, který orgán je postižený a co mu je, protože jazyk reflektuje spíše celkový stav, který může za dané onemocnění. Ke stanovení správné léčby, která pouze nezatlačí příznaky, ale nemoc vyléčí, je tedy diagnostika z jazyka nezbytná. Jazyk je pro terapeuta čínské medicíny otevřeným chorobopisem. V diagnostice se využívá již déle než dva tisíce let. Obyvatelé Tibetu se zdravili vypláznutím jazyka, což znamená asi tolik, jako „tak a nyní o mně již víš vše.“

Palpace - pohmat oblastí těla, kudy probíhají akupunkturní dráhy a na nich ležící body, které slouží jako signální světla nemocí. Eventuálně i pohmat problematických částí organismu - břicha, bolavých nohou, apod. Patří sem i další známá a na první pohled tajemná metoda vyšetření pulzu. Tato metoda je spolu s vyšetřením jazyka metodou, bez které to v čínské medicíně nejde. Její zvládnutí je obtížnější, v rukou znalého diagnostika je však opět nástrojem k nezaplacení. Pohmat pulzu se provádí na obou zápěstích, která se rozdělí do tří sekcí. V každé sekci je místo pro vyšetření jedné části organismu. Pozor, opět však nejde pouze o anatomické části, ale i o „části energetické a mentální“. No a v každé sekci se rozeznávají tři hloubky palpace - povrchová, střední a hluboká. Vzhledem k tomu, že existuje 27 druhů pulzů (dle některých zdrojů dokonce o trošku víc), si můžeme vynásobit 3 sekce na zápěstí krát dvě zápěstí krát 3 hloubky palpace a to celé krát 27 druhů pulzů a získáme počet proměnných, které musí terapeut sledovat. Naštěstí v praxi je systém trochu jednodušší.

Celý diagnostický proces ústí k sestavení diagnózy v duchu terminologie tradiční čínské medicíny. Odsud je již pouze krůček ke správnému určení léčby, což je již exaktní, staletími ověřený a nezpochybněný proces. Jinými slovy, pokud terapeut zjistí, že za všechny problémy klienta může třeba „rozpojení Yangu Srdce a Yin Ledvin“, má vedle akupunktury k dispozici také starý předpis z roku 210 - „Odvar s Huang Lianem a E Jiao“ (čínské názvy léčebných substancí obsažených ve směsi). A tato bylinná směs určitě pomůže, vždyť je prověřena generacemi, které prošly osmnácti stoletími!

K akupunktuře patří další přidružené metody, kde využíváme ovlivňování bodů tlakem (akupresura a tuina masáže), teplem (moxování - nahřívání bodů moxovacími tyčinkami) nebo podtlakem (baňkování).

Při respektování pravidel týkající se hygieny provedení, hloubky napichování, podání řádného vysvětlení o metodě atd., se jedná o naprosto bezpečnou metodu, nezatíženou vedlejšími vlivy. Využívá se často u bolestivých stavů, je však prospěšná i u mnoha dalších onemocnění.

V posledních desetiletích probíhá intenzivní výzkum, což dokumentuje například materiál vydaný Světovou Zdravotnickou Organizací (WHO), anebo zařazení akupunktury na seznam Nehmotného kulturního světového dědictví UNESCO (v roce 2010).

Na akupunkturu klient dochází jednou až dvakrát týdně, při udržovacím tempu méně často. Samozřejmostí je používání sterilních jehel na jedno použití.

„Ačkoliv dobrý lék je velmi hořký, moudrý člověk tě bude přemlouvat, abys jej požil - ví totiž, že zažene tvoji nemoc.“ Toto moudro je napsáno v Cou-čuan kronice (721-480 př. n. l.)

Do směsí se používají v Číně rostoucí byliny, doplněné o minerálie a ojediněle i o živočišné produkty. Nevyužívají se naše léčivky. Ne, že by byly méně účinné, ale proto, že čínská medicína je svázaná tisíciletou empirií a postupy. Nedá se tedy říct, že když je pampeliška hořká, můžeme ji použít místo jiné hořké čínské byliny. Za čtyři tisíce let zkušeností je v čínské fytoterapii přesně popsáno, co která bylina, potažmo každá její část, dělá. Kořen má v popisu práce něco jiného než stonek, listy nebo květ. Aby toto platilo, musí být zachována tzv. geoautenticita. Tzn., že v bylinné směsi použijeme léčivku, která historicky pochází z oblasti, kde se po tisíciletí vyskytovala a kde se i dnes pěstuje. Jenom tak máme zaručeno, že bude mít požadované vlastnosti, které jsou popsány v odborných textech.

Fytoterapie je metoda, která léčí materií - tedy něčím, co je obsaženo v bylinách a vařením se z nich vyloučí. Účinky jednotlivých bylin ve směsi se synergicky načítají a výsledný efekt převyšuje účinek každé dílčí byliny. V tom spočívá důvod lpění na dodržování starých osvědčených předpisů. Po určité době podávání se organismus začne vracet do ztracené rovnováhy. Zpočátku právě díky pomoci bylin, které jej k tomu nutí, postupem času se však dávky léčivek pozvolna snižují až do ztracena a člověk zůstává zdráv. Nejde tedy o celoživotní substituci, ale o výuku lidského organismu.

Od tohoto scénáře jsou možné odchylky. Zvláště u akutních, kratší dobu trvajících případů, se bylinky mohou po zlepšení zdraví vysadit skokem. Ale i obráceně - u závažných či velmi chronických potíží „síla bylin“ již nestačí na změnu, pouze na podporu a směsi se podávají dlouhodobě.

Bylinné směsi dostává klient na předepsaný počet dnů do následující kontroly. Při ní se směs dále upravuje podle aktuální potřeby, nebo se snižuje dávka v závěrečných fázích terapie.

Čínské bylinné směsi mohou mít několik podob:

Odvar (TANG): Původní metoda podávání bylin, nejúčinnější ale také chuťově nejvýraznější.

Bylinné GRANULE či TABLETY: Koncentrované bylinky v granulové formě nebo ve formě tablet PIAN. Chuťově bezproblémové, účinností nižší než odvary.

Lisované pilulky (WAN): Lisované tradiční směsi do malých kuliček. Chuťově naprosto bezproblémové, účinností opět nižší než u vařených bylin. Rovněž vhodné pro doléčení či u méně problémových stavů.

 
„Dobrý lék chutná hořce, dobrá rada drásá uši.“ Konfucius

První část Konfuciova citátu se velmi dobře hodí pro charakteristiku většiny čínských bylinných odvarů. Nemoc vždy znamená vykolejení z normálu - ztrátou vnitřní rovnováhy organismu, kdy mnohé tělesné či duševní pochody již neprobíhají podle původního plánu. Pro čínskou medicínu tento stav znamená nutnost nekompromisního a cíleného návratu ke ztracené rovnováze. Léčebně se podávají přesně definované dávky jednotlivých bylin, sestavených ve směsi na základě léčebných účinků. Chuťové vlastnosti jsou zde až druhořadé. Cílem je navrátit zdraví.

Bylinná léčba v této podobě je jedním z nejúčinnějších nefarmakologických léčebných postupů vůbec. Koncentrace odvaru vypovídá o množství vyvařených účinných látek, které navzájem tvoří složitou mozaiku zacílenou na ovlivnění celého organismu.

V čínské medicíně se neléčí pouze nemocná část těla, ale celek, protože neexistuje žádný orgán či funkční pochod lidského těla, který by neměl vazbu k mnoha jiným částem. Byliny nemají bezprostřední potlačující efekt, například u bolesti, ani nevybičovávají tělo k vyšším výkonům atd. Jednoduše řečeno učí organismus s jejich pomocí obnovit původní rovnovážný stav, tj. upamatovat se na to, jak fungoval před nemocí. Jak dlouho tato obnova potrvá, záleží na délce nemoci, její závažnosti a také na tom, jak člověk v současnosti žije. Nežijeme ve skleníku - pouze my, naše nemoc a tato bylinná směs.

Převážná většina lidí se „léčí za pochodu“, kde často přetrvávají vlivy nemoc vyvolávající či zhoršující (počasí, psychika, jídlo, práce, stres…). Proto jsou součástí léčby metodami TCM i opatření týkající se životosprávy. Je to ona druhá část Konfuciova výroku a týká se hlavně pokusu o zvolnění životního tempa a aktivit, snahy o zdravé stravování a učení se „žít v přítomnosti“, tedy ne myšlenkami ve včerejších nepříjemných prožitcích či obavách ze zítřka. Čínští mudrci tvrdí, že ani jedno, ani druhé dnes neovlivníme. Jediné, co máme možnost ovlivnit je právě přítomný okamžik.

Dietetika je důležitá, protože stravou každý den, a to hned několikrát, ovlivňujeme rovnováhu v našem těle. Stravování založené na smysluplných pravidlech může spoustě zdravotních problému předejít.

Známý lékař a taoista Sun Simiao, jenž se dožil 101 let a do konce života aktivně léčil, řekl: „U svých pacientů nejdříve doporučuji změnu jídelníčku. Pokud to nestačí, volím další metody.” V současnosti by změna jídelníčku asi nestačila, přeci jen soudobé nemoci jsou složitější a faktorů, které je ovlivňují, jsme vyvinuli mnohem více.

Pořád ale platí, že jídelníček je jedním z velmi důležitých nástrojů, který se může stát jak dobrým sluhou, tak zlým pánem. Poznámky k jídelníčku jsou součástí každé konzultace, u některých diagnóz mají pouze okrajový význam, jindy jsou stěžejní. Dietetika se opírá o střídmost, různorodost a pravidelnost ve stravování. Navíc k těmto obecným pravidlům čínská dietetika razí zásadu „termodynamických“ vlastností stravy, které musí korelovat se stavem pacienta a povahou jeho onemocnění.

Využívá se hlavně pro potřeby celkového ovlivnění pohybového aparátu - svalů, šlach a kloubů. Oproti akupunktuře působí plošně a více dynamicky. S předešlými metodami se velmi často kombinuje. Tuina se od „běžných“ masáží liší zejména prací se systémem drah a akupunkturních bodů. To znamená, že kromě řádného rozmasírování využívá i reflexního působení speciálně vybraných bodů na celkový stav harmonizace a uvolnění.

Masáže se provádí jednou či dvakrát týdně. Ale i častěji, pokud se jedná o akutnější stav (náhlá ztuhlost krční či hrudní páteře, bolesti zad, povšechné bolesti těla, bolesti hlavy apod.). Provádí se přes textilii vleže či vsedě na speciálním masážním křesle.

Cvičení je vhodné pro lidi s aktivním přístupem ke svému zdraví. Protože jej po naučení má každý doma a může jej provádět libovolně bez rizika předávkování se, představuje významný nástroj pro udržení zdraví a předcházení nemocem. Qi Gong je ideální zejména v rámci prevence, tedy v případech, kdy se nerovnováha organismu projevuje pouze na „energetické úrovni“ - to znamená, že vnímáme nějaký problém, ale při vyšetřování přístroji a laboratorně nám naštěstí ještě nic neobjevili. Pokud však tento stav přetrvává, může se dostat do „orgánové úrovně“, což vyvolá nějakou změnu - vznik vředu, zánětu, zvětšení apod.

Každé cvičení Qi Gong (práce s vitální energií) je určeno pro celkovou harmonizaci a dále pro některou oblast organismu. Jednotlivé pozice a cviky se kombinuji do sestav, aby se tak zajistil celkový rozvoj a harmonie. Klíčovým nástrojem je také dýchání. Snažíme se o hluboké dýchání, nejčastěji se současnou vizualizací toku energie, která se vede do určitých částí těla podle předem daného plánu.

Přehled cvičení a seminářů pořádaných institutem tradiční čínské medicíny TCM INSTITUT v Praze.